#4 DEN S... Dominikou Býmovou

 

Přestože se na divadelních prknech pohybuje už skoro jednu celou dekádu, větší popularitu získala v posledních letech až s rolemi v televizních seriálech, jako je Most! nebo Krejzovi. Chladnou ji nenechává ani situace kolem aktuální fast fashion: prošla si kurzy šití a založila vlastní módní značku. „Byl to přirozený krok,“ říká v našem rozhovoru opavská rodačka a herečka Dominika Býmová. „Už patnáct let jsem vegetariánka a měla jsou touhu vytvořit si pro sebe nějaké udržitelné modely z přírodních materiálů.“

 

Jednoduchost, přirozenost a hlavně bez chemie. Hlavní myšlenka značky White Sage Dominiky Býmové. Foto: archiv Dominiky Býmové

 

Pod značkou White Sage tvoří modely z konopných a bavlněných látek, které podtrhávají ženské křivky. A v jarní kolekci, kterou právě připravuje, nebudou chybět ani dětské kousky. Co vstup do módy pro Dominiku znamenal? K jakým klopýtnutí v začátcích došlo a co by dnes udělala jinak? V našem čtvrtém díle webového seriálu DEN S… představujeme Dominiku Býmovou. Tentokrát v roli začínající módní návrhářky. 

 

 

 

Budovat svou vlastní módní značku znamená spoustu práce, ale také mít prostor, kde své modely navrhujete a vyvíjíte. Jak je to vlastně v případě vaší značky White Sage?

Svůj vlastní ateliér bohužel nemám. Jen ten, se kterým spolupracuju, což je prostor Jitky Stauder, skvělé návrhářky a úžasné dámy. S ní jsem se u příležitosti podzimní kolekce propojila. Známe se skrze divadelní a filmovou práci. Ona navrhuje divadelní kostýmy. Rozhodly jsme se, že budeme kolekce vyvíjet spolu, protože ji má myšlenka oslovila. A já jsem za tuto možnost strašně vděčná.

 

Vraťme se teď ale trochu v čase zpět. Kdy přišel samotný nápad založit si svou módní značku?

Ona ta myšlenka nepřišla na základě toho, že bych měla třeba málo práce. Ale spíš to byl nedostatek zboží, které jsem jako koncový uživatel aktivně vyhledávala. Chtěla jsem najít nějakou značku, která mi bude sympatická, bude mít nějaký přesah a pracovat s přírodním materiálem. Takové uvědomění přišlo v létě 2018. A protože mám už dlouho ráda len a oblečení z něj vyrobené, říkala jsem si, že by bylo skvělé si i z něho něco pořídit. Jediné, co mě napadlo, bylo zajít do velkých řetězců. Paradoxně se jim už ale nějaký čas snažím vyhýbat obloukem - takový nákup je ve výsledku jen krátkodobou investicí. A když jsem přemýšlela nad tím, kde bych mohla něco udržitelného pořídit, nic jsem nenašla. Sama jsem tomu nemohla uvěřit, že by to mohlo být možné. Vždyť len je skvělý materiál s perfektními vlastnostmi! A tak přišel ten moment, ve kterém jsem se rozhodla, že už nebudu nikde shánět a vyrobím si něco sama.

 

Dominika Býmová své modely vyvíjí společně s návrhářkou Jitkou Stauder v ostravském ateliéru. Foto: archiv Dominiky Býmové

 

Neříkejte, že jste kvůli tomu usedla k šicímu stroji a začala šít vlastní modely… Jak si to mám nejlépe představit?

Když jsem byla malá, maminka hodně šila podle Burdy. A šila krásné věci, které nikdo neměl. Byly to originály! V tomhle směru jsem ale naprosto nepolíbená. Pokud jsem někdy zašila nějaký knoflík, tak to bylo moc. Ale jak tak tomu bývá – odříkaného největší krajíc. Skutečně jsem se do toho pustila sama úplně od znova.

 

"Myšlenka na vlastní kolekci nepřišla na základě toho, že bych měla málo práce. Byl to spíš nedostatek zboží, které jsem jako koncový uživatel aktivně vyhledávala."

 

 

Dobře, kde jste tedy začala?

Absolvovala jsem kurzy šití a technické kresby, také základy módního byznysu. Prošla jsem docela velkou řádkou takových kurzů. A teprve když jsem posbírala alespoň pár základní zkušenosti, pustila jsem se do toho. A pořád se učím za pochodu s drobnými chybami. A vtipné na tom všem je, že počáteční myšlenka se týkala lnu, ale se lnem jsem nakonec vůbec nezačala pracovat! Oslovilo mě konopí. V minulosti jsem na něj narážela především na farmářských trzích nebo v nějakých etno obchůdcích, kde bylo takové plátno hrubé a vzhledově to nebylo ono. Ale bádala jsem a našla po dlouhém hledání vhodného dodavatele. A pak začala všechno rozvíjet.

 

Podzimní módní přehlídka v pražské kavárně se povedla na jedničku. Foto: Aneta Pribova  

 

Takže došlo i k prvnímu návrhu? Jak to vypadalo?

Primárně jsem začala u technické kresby, abych to dokázala předat švadlenkám. Protože terminologie šití je dost specifická. A tou já mluvit neuměla. Tak abych na to nešla oklikami, rozhodla jsem se to celé nakreslit. A to si myslím, že to už zvládám. Do jisté míry to je umělecký obor a já kreslím ráda.

 

"Moje maminka šila podle Burdy, ale v tomhle směru jsem naprosto nepolíbená. A jak to bývá – odříkaného největší krajíc. Nakonec jsem se k šití dostala úplně sama a od začátku." 

 

Mluvíme tedy o létě 2018, kdy vaše značka White Sage vznikla. Bylo těžké najít švadlenku, která by ušila všechno podle vašich představ?

To rozhodně! Ono obecně je těžké najít švadleny, které mají volno a umí naslouchat. Švadlenky nejsou. A není už doba, kdy by si lidé něco nechávali šít. Raději to koupí v nejrůznějších řetězcích. Moc jich tedy není. Ale já jsem měla pro svůj start velké štěstí: moje vzdálená teta vedla šicí ateliér na Slovensku. Tak jsem na své první kolekci začala pracovat s ní. To bylo obrovské plus, protože mi předala i své dlouholeté znalosti. A možná i díky tomu byl můj start jednodušší.

 

"Módní přehlídka vlastní kolekce byla pro mě úplně nová role," říká Dominika. Foto: Aneta Pribova

 

S jakými materiály pracujete?

Především s konopím. Třeba teď mám na sobě bílé sako ze stoprocentního konopí. Je hodně pevné a příjemné. Ale některé věci jsou v určitém poměru nakombinované s bavlnou. Takové věci jsou pak měkčí, což je vítané u triček. Právě v této kombinaci materiálů bude moje jarní kolekce. Zejména dětská, protože si myslím, že dětská pokožka potřebuje co nejšetrnější péči.

  

Co vás na tom baví nejvíc?

Sledovat, jak vznikají tak jednoduché věci. Jednoduchost mám totiž ráda. Už u té první jarní kolekce jsem se rozhodla pracovat s omezeným spektrem barev, protože čím méně je textilie barvená, tím menší je i zásah do přírody. Když už jsem se rozhodla do této značky, která hlásá udržitelnost, jít, tak se vším všudy. První jarní kolekce je proto velmi čistá. Barvy v ní jsou ryze přírodní. Některý model je krémově bílý, některý trochu dohněda něco došeda. V podobném duchu jsem udělala i podzimní kolekci.

 

Vnímala jste něco ve své kolekci jako největší výzvu?

Určitě sako. Musí perfektně sedět. A tak bylo pro mě největším oříškem, aby bylo perfektní. Navíc je vypodšívkované, takže nebylo vůbec jednoduché ho navrhnout. A zrovna tento kousek mám ze své kolekce úplně nejraději. Je totiž delší, tak se dá nosit i nejen jako kabátek k džínům, ale i jako sakové šaty. Proto ho považuju za nejsympatičtější kousek.

 

Dominika si ze své kolekce nejvíc oblíbila sako. Vyrazila v něm také na design market, kde svou kolekci představila i zákazníkům. Foto: archiv Dominiky Býmové

 

Podle čeho se rozhodujete, jaké kousky ve vaší kolekci budou? Já si to představuju tak, že se probudíte a zjistíte, že by se vám do šatníku hodily šaty nebo tričko s dlouhým rukávem. Nebo se pletu?

Když vůbec vznikla myšlenka pracovat s přírodními materiály, dělat věci jinak, vytvořit módní značku, která má nějaký přesah a myšlenku, že půjde proti fast fashion, tak bych chtěla vytvářet kousky, které budou v šatníku vždy nosné - půjdou lehce kombinovat, budou kvalitně udělané a vydrží dlouhý čas. Zkrátka aby to byly ty základní pilíře jakékoliv šatní skříně. Nechci dělat nic, co by bylo jen na jednu sezónu. Takže v mé značce najdete basic věci jako třeba sako, dobře střižené kalhoty, pouzdrovou sukni či vázací tuniku.

 

"U mě bylo skvělé, že jsem nevěděla, do čeho jdu. Prostě jsem se rozhodla vytvořit módní značku a neviděla všechna ta úskalí, která s tím souvisí. Jinak bych se do toho asi nepustila..."

 

I když jste ušla už dlouhou cestu, určitě nastanou chvíle, kdy vám ještě chybí nějaké zkušeností. Kam si chodíte pro radu? Máte při tvorbě střihů a modelů nějakou supervizi?

Já jsem měla to štěstí, že na začátku mi pomohla moje teta, se kterou jsem konzultovala počáteční věci. Ale její tvorba a pohled na módu byl od toho mého zcela odlišný. V tomto jsme se hodně rozcházely. A změna však přišla sama od sebe: setkání s Jitkou Stauder nebyla náhoda. Prostě to tak mělo být. A my započaly spolupráci, za což jsem velmi vděčná, protože je to člověk s hodně zkušenostmi. Já si něco vymyslím a pak je to ona, kdo mě velmi rychle vrátí na zem. Řekně například , že to třeba není možné udělat, nebo mi můj nápad bez servítek okomentuje, že to bude sice hezké na přehlídku, ale do šatníku zcela nepraktické. Děkuju za to, že jsem měla tyto dvě ženy po svém boku a mohly mě vést. Na začátku jsem dělala hodně chyb, ze kterých jsem se učila. A bez toho by to nešlo.

 

Můžete třeba prozradit jaké? A jak jste se z nich poučila?

Že jsem si třeba uvědomila, že nejde tvořit modely jen podle mých mír. Musím zohlednit různorodé postavy. To je věc, na které teď pracuju. Druhou věcí byla cena. Odebírám materiály od certifikovaných výrobců, což znamená, že je třeba splnit veškeré parametry, aby lidé, kteří na tom pracují, dostali dobře zaplaceno. Logicky se tím navyšují náklady. Už jen samotné látky znamenaly pro mě velkou investici. Lokální tvorba je taky něco jiného, než si nechávat šít sto kusů někde v Bharmě. Modely jsou tedy ve výsledku dražší. A já jsem si nebyla jistá, jestli je vůbec dobrý nápad takové kousky prodávat pouze na svém e-shopu. Sama bych nevěděla, zda jsem schopná si něco dražšího koupit, aniž bych si to vyzkoušela. Proto jsem na začátku přijala nabídku dvou butiků, abych u nich své modely vystavovala. Podmínky, které nabízely, nebyly ale úplně fér. Mně v tu chvíli přišlo, že je to potřebná cesta, protože jde o novou a nezavedenonu značku. Jenže se ukázalo, že podmínky spolupráce ze strany butiků byly až příliš tvrdé. Tak dnes zpětně vím, že to nebyl nejlepší nápad. Propagaci si dělám už raději sama. A abych se přestavila lidem, snažím se jít svojí cestou - třeba prostřednictvím design marketů.

 

Představení podzimní kolekce 2019. Foto: archiv Dominiky Býmové 

 

Jako módní návrhářka jste nedávno tedy začínala zcela od píky a teď už fungujete víc jak rok. Jaké rady byste dala svému mladšímu já, kdybyste vstupovala do módního průmyslu dneska?

Klopýtnutí se člověk nevyhne. Začátky nejsou nikdy jednoduché. U mě bylo skvělé, že jsem nevěděla, do čeho jdu. Prostě jsem se pro to rozhodla a neviděla všechna ta úskalí, která s tím souvisí. Možná že kdybych je věděla, odradilo by mě to a možná bych do toho ani nešla. Na začátku jsem všechno ale viděla jednoduše. Dnes už to vidím jako můj přirozený vývoj. Už 15 let jsem vegetariánka a snažím se nad věcmi kolem udržitelnost přemýšlet. Ale tím, že jsem byla v tomto odvětví nováček, některé věci jsem si vůbec neuvědomovala. Za to si je uvědomuju teď, ale už je to rozjetý vlak. Asi bych si poradila, že vize, nápady a entuziasmus jsou skvělé, ale ve výsledku je nutné vše nějak předat koncovému uživateli. To je na tom hrozně důležité. V poslední době se snažím proniknout do marketingu. Moje myšlenka může být sebekrásnější, ale pokud to člověk nedokáže předat lidem, tak si na to může koukat doma a být šťastný, co dokázal, ale to je všechno.

 

Aktuálně připravujete jarní a letní kolekci. Bude v něčem odlišná oproti těm předchozím?

Zatím na tom teprve pomalu pracuju, ale můžu prozradit, že rozhodně přibudou barvy.

 

Přečtěte si předchozí díly projektu DEN S...: