"Bhútánské ženy jsou na své látky pyšné," říká podnikatelka, kněžka a cestovatelka. (1. díl)
Foto: Diana Mrazikova
Na začátku to byla jen láska k Bhútánu, pak k tamním látkám a poté se zrodil módní projekt, v rámci kterého vznikají výjimečné a nepřehlédnutelné šaty. Lilia Khousnoutdinová, politoložka, podnikatelka, akreditovaná učitelka aktivního porodu a manželka českého matematika a mecenáše Karla Janečka, vybírá v Bhútánu látky osobně, aby z nich na severu Čech podle svých návrhů vytvořila šaty pro výjimečnou i běžnou událost. Co ji na Bhútánu tak zaujalo? V čem jsou látky z této oblasti zajímavé? Další díl projektu DEN S… představuje práci Lilie Khousnoutdinové coby módní návrhářky.
Do látek typických pro bhútánské regiony se Lilie zamilovala natolik, že se v jedněch takových šatech i vdávala. Foto: archiv Lilie Khousnoutdinové
Bhútán, země v jižní Asii, ze které přivážíte v současné době látky, není zas až tak častou turistickou destinací. Čím vás tato lokalita tak uhranula?
Když jsem se do Bhútánu poprvé podívala asi před 12 lety, už tehdy mě tamní obyvatelé zaujali tím, co nosili na sobě: barevné dlouhé šaty a zvláštní pánské župany, kterým se říká gho. Přišlo mi to nádherné a inspirující. Měla jsem tak každý den pocit, jako kdybych se ocitla někde na plese. A jak jsem zemí projížděla, potkávala jsem ženy, které venku na verandách svých domovů tkaly. Toto řemeslo je tam vnímáno jako součást běžného života. Proto je běžné, že ženy sedají před domem, kde mají svůj stroj a vyrábí látky. Mně ta krása jako ženu zaujala a také to, že je to ženské řemeslo, které se předává výhradně po ženské linii.
Pamatujete, kdy jste si svou první látku tam koupila?
Tehdy jsem se ocitla v Údolí Bumthang a jednoduše jsem podlehla – narazila jsem na takový krásný kus látky, že jsem si ho musela pořídit. A to i přesto, že to mě stál většinu peněz, které jsem měla u sebe! Byl to ručně tkaný kus, kterému se v Bhútánu říká kira. Tu jsem ještě v Bhútánu na sobě nosila.
A co na to říkali místní?
Dostávalo se mi od nich hodně komplimentů. Odezva tedy byla nesmírně pozitivní. Dokonce jsem od místních žen dostala brože, abych si mohla svůj kroj ještě zlepšit. To byla krásná zkušenost.
Jednobarevné šaty z její kolekce jsou doplněny o typický barevný pásek v bhútánských barvách. Foto: archiv Lilie Khousnoutdinové
Předpokládám, že když jste se vrátila zpět do Česka, ta barevná a úchvatná látka už neměla takové uplatnění...
Přesně tak, látka ležela ve skříni. Bylo mi jí líto, a tak jsem přemýšlela, co s ní. Už na gymnáziu v rámci maturity z Art&Design mě bavilo si navrhovat vlastní šaty, třeba na ples. A tak jsem si z ní navrhla šaty, které jsem si nechala ušít. Ale co bylo velkým zlomem: když jsem se vrátila do Bhútánu podruhé, už jsem na sobě tyto šaty měla. Zúčastnila jsem se v nich náboženskéhofestivalu Tshechu v Paru, druhém největším městě v Bhútánu. Byla to obrovská akce, na které byly všechny dámy v luxusních hedvábných kouscích - a já ve svých šatech. A opravdu každý je velice pozitivně komentoval, že je to super, že se dá takhle nezvykle pracovat s látkami a že někdo z Evropy dokáže ocenit jejich řemeslo. Takové reakce byly pro mě až překvapující. A to mi stalo ještě několikrát. Dokonce i na takových výjimečných událostech, jako třeba je audience s bhútánským králem. Všichni mi na ní říkali, že bych jejich zemi pomohla, pokud bych jejich ručně vyráběné látky proměňovala v tak krásné šaty. A protože se v jejich zemi cítím skoro jako doma a vnímám ji jako to nejkrásnější místo na světě, chtěla jsem udělat něco dobrého. A tak jsem se začala dál experimentovat.
Takže jste začala nakupovat látky a navrhovat z nich šaty. Zůstává ve vašich střizích něco tradičního bhutánského?
Určitě ano. V tomto ohledu mám několik kategorií: jedna je ta, co dělám jen pro své vlastní potřeby v Bhútánu, co tam nosím. To jsou věci, které zachovávají většinu symbolů a tradic, co se týče oblékání. Pak je kategorie, ve které jsou kousky určené k prodeji. A to jsou modifikace, ve kterých se snažím zachovávat hrubé obrysy kroje - vytvořím sukni, která se může hezky točit, nebo si dovolím vytvořit vypasované sako, aby byla vidět figura a díky tomu nevyužívám tolik materiálu. Tradičně se totiž jejich kira obmotává několikrát kolem těla, což pak nepůsobí tak elegantně. Takhle z dražší látky udělám víc. Pak zachovávám určitě pásky, a to zejména na úplně jednoduchých jednobarevných šatech z viskozy. Ty jsou většinou dlouhé a uprostřed přepásané pásky, což je tradiční záležitost. Také jsem ve svých některých modelech využila další tradiční prvek – speciální doplněk rachu, barevnou stuhu, která je v základu červená a velmi bohatě zdobená nebo vyšívaná, přehazuje se na levé rameno a vypadá jako šerpa. Použila jsem ho na jeden z mých návrh šatů. Šlo o asymetrický střih a přes levém rameni byl právě tento prvek rachu. Zakomponovala jsem ho tak, aby pak na pravém rameni už jen splývala látka. Chtěla jsem zachovat tradiční element, dodat střihu příběh, ale nešlo o tradiční formu. Poslední kategorie jsou potom jedinečně večerní toalety šité na míru, kde si dovolím úplně pustit z řetězu svou fantazii.
Lilie do Bhútánu jezdí často a cítí se v něm jako doma. Foto: archiv Lilie Khousnoutdinové
Přišla jste při navrhování a samotném šití na nějaké negativum látek z Bhútánu?
Jsou hodně tlusté. S tím souvisí pak to, že je pak těžké třeba najít takový zip, který by na nich vydržel. Spousta běžně dostupných zipů se láme, protože pevná látka se chová jinak. Nejradši bych používala diskrétní tenký zip, ale musím volit nějaký tlustší, aby ten tlak vydržel. Bohužel v České republice není nabídka galanterií tak různorodá jako v jiných zemích. Takže když jedu kvůli pracovním záležitostem třeba do Londýna, polovinu kufru mi zabírají knoflíky a zipy. Dále s tloušťkou souvisí i střih. Nemůžeme od takové látky očekávat že bude splývat. Zkrátka drží tvar. A u sukní to řeším tak, že je nastříhávám a vkládám do nich trojúhelníky z lehčích látek, aby vytvářely splývavost. A také u hodně výrazných tvarů a barev je pak těžké najít další vhodný kus látky tak, aby všechno k sobě ladilo nebo na sebe vzory navazovaly. S tím hodně zápasíme.
Návrhy Lilie jsou plné ženskosti i tradičních bhútánských prvků. Foto: archiv Lilie Khousnoutdinové
Má vaše práce nějaký přímý vliv na samotný Bhútán?
Před lety jsem založila Spolek přátel Bhútánu a stále jsem jeho předsedkyní. A z této pozice se snažím Bhútán všestranně podpořit nebo propojovat relevantní lidi. Bhútán má totiž jen jednu ambasádu pro EU v Bruselu. A v ostatních roli „spojky“ suplují takové spolky, jako je ten náš. Jsme dokonce oficiálně uznané Ministerstvem zahraničních věcí v Bhútánu a v rámci toho se stýkám s nejrůznějšími bhútánskými organizacemi, které jsou z takových módních aktivit nadšené. Dokonce si u mě nechávají i něco ušít. Ale zda to má nějaký velký dopad ? To nevím. Všimla jsem si, že když bhútánské švadleny slyší, že s jejich látkami něco v Evropě děláme, že z nich šijeme večerní šaty, mají z toho obrovskou radost a dodává jim to větší důležitost. Jsou na svou práci pyšnější. A to mi přijde důležité, protože i tam tradiční tkalcovství pomalu upadá. A já bych nerada, aby textilní průmysl měl stejný osud jako ten u nás. A pokud můžu přispět k pocitu, že to, co dělají je úžasné, je to nejbáječnější, co můžu teď udělat.Dále máme v Bhútánu i jiné aktivity, například podporujeme renovaci nejstaršího ženského kláštera, kde přímý vliv je patrnější.
Tkaní se bhútánské ženy věnují už tradičně a dědí se po ženské linii. Ale řemeslo pomalu upadá. Foto: archiv Lilie Khousnoutdinové
Co říkají Bhútánci na to, že jejich tradiční látky používáte na něco tak trochu netradičního?
Mam všechny důvody věřit, ze z toho mají radost. Ale snažím být opatrná. Nemůžu třeba vzít látku určenou pro tzv. rachu, tedy ceremoniální stuhu, a udělat z ní boty. To by byla obrovská urážka. Taková látka symbolizuje nejvyšší řád posvátnosti a důležitost okamžiku, proto se po ní nesmí šlapat. A stejně tak z takové látky nemůžu udělat bikini – ti by se považovalo za velmi necudné. S tím by měli problém. A to bych chápala. Snažíme se dodržovat základy elegance a nikoho u toho neurážet. I z toho důvodu všechno ráda konzulutuju. Alespoň ze začátku jsem všechny střihy hodně projednávala s mými bhútánskými kamarády. A dokonce jsem předminulý rok nosila jedny šaty z bhútánské látky a s tehdejším bhútánským premiérem dlouze projednávala, co si o nich myslí, zda je to v pořádku, nebo zda je něco, co by ho zarazilo, třeba odhalená ramena. A dostala jsem velmi dobrou zpětnou vazbu a naopak mi nabídl spolupráci, že by to rád ze své pozice podpořil. Já jsem měla tehdy krátce před porodem, tak se tehdejší plán , že bych vytvořila státní butik, nezrealizoval. Ale jeho podpory jsem si vážila a brala jsem to tak, že jdu po cestě, která je inovativní, ale pořád v úctě ke kořenům. A tak bych to chtěla dodržovat i dál.
Přečtěte si předchozí díly projektu DEN S...:
