Díky, tati!

Neděle 16. června patří všem českým tatínkům. Oslovili jsme proto několik českých a slovenských návrhářek, aby vyslovily osobní poděkování těm svým.

Hana Noble (LAZY EYE)

Návrhářka a majitelka značky Lazy Eye. Inspiraci si bere především ve 30. až 50. letech minulého století. V roce 2013 otevřela první kamenný obchod na Letné. Dnes ho najdete na Vinohradech v Praze.

„Táta mi nikdy moc nemluvil do toho, co mám a nemám dělat. Nechal mě si utvořit svůj názor na svět a jen to případně korigoval. Náš vztah je trošku složitější vzhledem k tomu, že byl přes 40 let námořníkem na zaoceánské lodi a tím pádem nebyl moc doma. Nicméně jsem se díky tomu už od raných dětských let za socialismu podívala do mnoha zemí a určitě mě to nějakým způsobem formovalo. V současnosti je táta už v důchodu a pomáhá mi stejně tak jako máma s mým byznysem Lazy Eye - nejen že mi hlídají čas od času dvojčata (což je velká oběť), ale táta mi také pomáhá třeba s údržbou krámku, převážením látek a šatů a tak vůbec, když je něco potřeba.“

ZUZANA OSAKO (Tradice)

Ilustrátorka a oděvní návrhářka se nechává inspirovat v tradicích a moravském folkloru.

„Můj tatínek dal mně i bráchovi, stejně jako maminka, nádherné dětství. Hodně se mi věnoval, učil mě práci se dřevem, pracovat s pájkou, když jako brigádu dělal elektřinu, pomáhala jsem mu protahovat kabely stěnami. Při každé práci dbal na to, aby se udělala pořádně, někdy až moc, proto to dlouho trvalo. Pamatuji si, jak jsem musela odplevelovat zahradu a kolikrát mě poslal zpátky, že to ještě není dost dobré. Nikdy moc nechválil, spíš ukazoval, co by mohlo být lepší. O to víc pochvala jednou za "uherský rok" potěšila. Protože jsme všichni doma cítili, jak nás má rád, bylo to jenom dobře. Přivedl mě k  atletice, které jsem se dlouho věnovala a učil mě různé sporty. Měl se mnou nekonečnou trpělivost, když mi pomáhal s matikou do školy, a i při té pokaždé začínal na nule číselné osy. Naučil mě pečlivosti a vysokým nárokům na práci rukama. Dodneška je člověk, se kterým propovídám hodiny, kterého si vážím a mám ho moc ráda."

Jana Dishani (MARGIFASHION)

V roce 2012 založila blog, na kterém propagovala práci své maminky. Od té doby si vybudovala značku, která neztrácí ženskost ani eleganci.

"Otec je pro mě neodmyslitelnou součástí a hlavou rodiny. Člověkem, který se vždy snažil o to, abychom se měli dobře a nic nám nechybělo. Vždy mě podporoval a stále podporuje v tom, co děláme. A hlavně ve mně věří. Přesně tak to bylo i v případě, kdy jsme se spolu s mámou rozhodly pro vlastní značku Margifashion. Tak jako většina chlapů, ani on nemá rád nakupování. Přesto všechno byl vždy ochotný a připravený kdykoli nasednout do auta a odvézt nás tam, kam jsme potřebovaly. Trpělivě s námi navštěvoval obchody s látkami a čekal, někdy i hodiny, než si konečně vybereme. S módou velký kamarád není, ale to nevadí. Od toho má přece nás. Není dokonalý a má svoje „mouchy“. Ale i tak bychom ho za žádných okolností neměnila. A jsem šťastná, že ho mám."

Lucie Kutálková  (LEEDA)

Designérka a majitelka české značky LEEDA, pro kterou je už od začátku, od roku 2003, typický minimalistický design s propracovaným detailem.

"Oba moji rodiče mne vždycky ve všem podporovali a já jsem jim za to neskutečně vděčná. I když si říkám, že mne napadaly i solidní blbosti, ale musela jsem si to zkusit. Na tátu vzpomínám často, i když už s námi na tomhle světě není skoro 19 let. Vzpomínky na dětství mám krásné a těžko se mi oddělují na tátu a mámu. Vážím si toho, že jsem ho mohla prožít bezstarostně, v úplné rodině a s rodiči, kterých si mohu vážit. Jsem přesvědčená, že bez takového zázemí bych nebyla profesně tam, kde v tuto chvíli jsem, protože móda není lehký obor, i když to může občas tak vypadat. Byla doba, kdy jsem práci chtěla vzdát, a jen díky manželovi, rodině a kamarádům jsem tu situaci přestála. I z toho důvodu mám pochopení pro lidi, kteří takové štěstí neměli a možná i kvůli tomu se dostali do různých potíží. I proto jsem před třemi roky vedle značky Leeda, která funguje přes šestnáct let, spoluzaložila nízkoprahový projekt Metráž. Tam prostřednictvím designu, módy a textilních technik měníme pohled společnosti na sociální vyloučení žen - chudobu, bezdomovectví, přistěhovalectví, násilí. Dochází tam právě spusta žen, které rodinné zázemí neměly, nebo ho měly v mnoha ohledech otřesné."

Daniela Danielis (WNOOZOW)

Majitelka značky Wnoozow, která se zaměřuje na zpracování vlny. V pražském Karlíně vede od roku 2016 textilní manufakturu. V současnosti představuje kolekci tapisérie v bratislavském prostoru Love Them SPACE.

Foto: @adamtarana

"Můj taťka byl člověk, který vede můj život od narození. Člověk, jehož charakteristické vlastnosti byly nevázanost, radost a fantazie. Vzpomínek na něj mám několik. Když vám domů na Mikuláše přijde z Vídně obrovský balík větší jako sen, ve kterém jsou jen arašídy. Bylo jasné, že tam ale něco schoval, takže po přehrabávání se v asi stokilovém balíčku jsem našla utopené boty, které by se dnes neuvěřitelně hodily. Byly to hnědé botasky s vysokou formovanou platformou. Myslel si, že by se mi mohly líbit. Chodila jsem v nich a nikdo na základní škole nechápal, co to je za boty a z jakého vesmíru přišly. Klasicky předběhl svou dobu. Jiné vzpomínky, když mě připravil na školu a jak jsme společně malovali tři měsíce od ráda do večera, aby mi předal všechno svoje umění, které věděl. Na školu jsem se přes talentovky dostala a dnes se jí věnuju na sto procent. On byl první, kterého jsem se přišla zeptat, zda má studium gobelínu smysl. Čerpám z jeho energie dodnes. I když otec v březnu minulého roku zemřel, je se mnou a mám pocit, že ještě intenzivněji než doteď."

Kristýna Fingerlandová (Kristina Fngrlnd)

Ilustrátorka, módní návrhářka a autorka kolekce recyklovaných mikin Metanoia

"Oba rodiče nám vždy před spaním četli, protože nám jednou před večerníčkem vybouchla televize. A táta do původních příběhů čas od času propašoval nějaké vymyšlené slovo, asi aby ho to víc bavilo a aby otestoval naši pozornost. Tak se stalo, že jsme spíš čekali na ty vsuvky, abychom se mohli spravedlivě ohradit, že to tam fakt nepatří. Celkově v nás táta hodně pěstoval zájem o jazyk a původ slov. A přesné, až pedantské vyjadřování, což mě vždycky rozčilovalo. Rozvinulo to ve mně ale dost silný vztah k etymologii a příběhům, což také uplatňuji v části své umělecké praxe. Docela přirozeně to i prověří můj okruh přátel, které mé neustálé slovní hříšky nerozčilují. Tátovo trampské mládí mělo ty následky, že nás někdy bral na čundr, což bylo dost dobrodružné. Spaní pod širákem, fazole v oranžové omáčce, lesní moudrost a moje první pivo (asi v deseti). To podnítilo můj silný vztah a respekt k přírodě. A asi i k šití (i když tam mají vliv spíš ženské části rodiny), protože si táta šil a upravoval spoustu trempského vybavení a všelijakých kapsiček. Takže u nás doma byl švadlen spíš táta než máma. Nemalou energii táta vynakládal na pěstování exaktního myšlení a dokud to bylo možné, dělali jsme si doma nejrůznější fyzikální pokusy třeba s podomácku vyrobeným kompasem a nastrouhanými magnetickými pilinami. Kvůli pokusu o pohybu částic v teplých a studených kapalinách a vypařování z různých ploch hladiny jsme měsíc nemohli používat čajovou konvici. Bojím se, že v tomto směru se mnou marnil čas, protože někdy pochybuji o existenci své levé hemisféry. Vazba dcery s otcem je často složitá a vyžaduje mnoho péče a budování v souvislosti se sebedůvěrou a pocitem bezpečí. Svědomitě náš vztah budujeme, a přestože to je někdy řehole, má solidní základy. Všechno nejlepší ke dni otců, tati!"