Spojení dvou světů nadějného malíře Adama Jílka
Foto: archiv Adama Jílka
Kolem malíře mladé generace českých umělců, Adama Jílka, je v poslední době velice rušno: jeho obrazy najdeme v soukromých sbírkách po celém světě, před časem spolupracoval s českou návrhářkou Beatou Rajskou na nové kolekci šatů a magazín Forbes ho dokonce zařadil do svého žebříčku třiceti nejzajímavějších lidí pod 30 let, přestože teprve nedávno dokončil studium na AVU v Praze. Nyní až do 22. října vystavuje v holešovickém Vnitroblocku s názvem Sám sebou.
Zvířecí motivy charakteerizují tvorbu Adama Jílka. Foto: archiv Adama Jílka
Letos jste byl zařazen do žebříčku časopisu Forbes 30 pod 30. Čím si takový úspěch vysvětlujete?
Především si toho velmi vážím. Byl to můj nejhezčí dárek k narozeninám. Myslím si, že se to nedá určit konkrétně. Je to asi souhra několika faktorů. Jedním z nich bude nejspíše rozeznatelný rukopis, určité rušno okolo mé tvorby a množství výstav, kterých jsem měl za poslední dobu hodně a které byly poměrně velké nejen co se počtem obrazů týče, ale především charakterem galerií a jejích úrovní. Mé obrazy jsou také v soukromích sbírkách po Evropě nebo v USA. Aktivně jsem se podílel na několika charitativních akcích, kde byly mé obrazy vydraženy na podporu dobré věci. A asi svou roli sehrála i cena mých děl, která v průběhu pár let značně vzrostla.
Před nedávnem jste se podílel na letní kolekci šatů ve spolupráci s návrhářkou Beatou Rajskou. Mohl byste popsat, jak vaše spolupráce vznikla?
Naše spolupráce vznikla vlastně úplnou náhodou. V průběhu času jsme se různě potkávali na společenských akcích. Já ji později sám oslovil. Beatu moje tvorba natolik zaujala, že mi rovnou nabídla podílet se na její nové kolekci. Za což jsem velmi rád, jelikož celá spolupráce byla naprosto skvělá. Beáty si vážím nejenom jako vynikající návrhářky, ale především jako člověka.
Móda a malba - umělecký svět Adama Jílka a návrhářky Beaty Rajské na jednom mole. Foto: archiv Adama Jílka
Je to také známka toho, že máte v plánu se věnovat módnímu průmyslu?
Myslím, že to v nejbližších letech určitě nehrozí. Navrhování šatů nechám profesionálům a já zůstanu u malování. Navíc naše spolupráce je spojením dvou různých oborů. Já dělal to, co vždy, maloval a ztvárňoval myšlenky. A Beáta zase dělala to, co umí nejlíp: navrhovala a připravovala celou kolekci.
Jak jste při vymýšlení kolekce postupoval? Co bylo pro vás nejtěžší?
Nejtěžší bylo vystihnout konkrétní náměty. Beáta měla jasnou představu a nápady o tom, jaká by ta kolekce měla být, jaká je její hlavní myšlenka, co by měla v lidech evokovat. A jelikož šlo spíše o pocity a abstraktní náměty, které jsem musel převést do realistické podoby, to bylo asi nejnáročnější. Ztvárnit myšlenku druhého, a to tak, aby opravdu vyzněla. A aby s ní byla sama Beata spokojená.
V čem jste se při vymýšlení kolekce nechal inspirovat?
Tou největší inspirací motivů celé kolekce je Marry Poppins. Vzpomínky, dětství a animované pohádky, které mou generaci provázely. Rovněž jsem se inspiroval starými černobílými filmy a celou tématikou filmových festivalů.
Pokud vím, byla to vaše první spolupráce spojená s módou. V čem byla pro vás přínosná?
Ano, byla to úplně první a hned rovnou takto významná. Tohle je rozhodně něco, co jsem neplánoval a ani by mě to asi v blízké době nenapadlo jen tak. Že by obecně mohlo vzniknout spojení módy a mé tvorby. Jsem za to velmi rád a vážím si toho, že si Beáta vybrala právě mou tvorbu pro svou kolekci. Je to vzácná zkušenost. Je to nový rozměr toho, co běžně dělám. A tím také souvisí i spoust milých ohlasů a reakcí.
Vaše práce je aktuálně k vidění v holešovickém Vnitroblocku. Nese název Sám sebou - dá se tato výstava chápat i jako sebevědomé nalezení vlastní umělecké charakteristiky?
Ano i ne. Nerad se ke svým obrazům vyjadřuji nějak konkrétně a dávám jim jasný a pochopitelný příběh. Není pro mě důležité, aby bylo dílo pochopeno tak říkajíc „správným způsobem“. Věřím, že má tvorba se dá pochopit a může být vnímaná různě. Každý, kdo se na obrazy dívá, si v nich najde ten svůj příběh, zapojí svou představivost, promítne si do nich vlastní zážitky. Nebo si je jen prohlédne, protože se mu prostě líbí, protože v něm určitým způsoben rezonují, aniž by to muselo znamenat něco konkrétního. A co se názvu výstavy týče, je to spíše ironie. Ústředním obrazem je motiv gazely, která má však vnější podobu zebry, kterou by si přála být.
