Barbora Tlustá radí, co můžete udělat se svým oblečením.
Foto: archiv Barbory Tlusté
Vystudovala herectví, ale už čtyři roky se naplno věnuje tomu, co ji skutečně baví: raw recepty a zero waste. Barbora Tlustá v roce 2015 otevřela v Brně se svojí maminkou cukrárnu RAW with love a už za necelý rok fungování sklízela velké úspěchy. K tomu si přidala svůj další vysněný cíl – život bez odpadu. Vloni v zimě proto založila Friendly Place, brněnský obchůdek s bezobalovou drogerií či kosmetikou. A před časem jí vyšla kniha o bezobalovém životním stylu, aby tuto osvětu šířila dál. Vydala tak vůbec první českou knihu, která se o tomto novodobém trendu tak věnuje. Jak se ale dá žít bez opadu v době častých sezónních slev v obchodech s oblečením?
Život bez obalu, tedy zero waste životní styl začíná být trendy. Přesto naše společnost nahrává tomu, abychom si neustále kupovali nové a nové oblečení. Měla byste nějaký recept na to, jak se této konzumní vlně ubránit a přitom mít radost z nového kousku?
Vůbec do těch obchodů nechodit, protože pak to člověka pohltí ani neví jak. Nízké ceny dovedou zatemnit mozek. Já už dlouhá léta nakupuji v second handech, kde má člověk radost, když něco originálního najde. A kombinuji to pak s oblečeném od českých a slovenských designérů. Tohle oblečení je většinou nadčasové, nepotkáte v něm ve městě dvacet dalších lidí, vydrží v šatníku dlouho a navíc znáte konkrétní tváře, které jste svým nákupem podpořili. A to mě baví. Naopak u oblečení z druhé rukyvám nemusí být líto, když ho náhodou nakonec nebudete nosit tolik, jak jste si představovali. Oblečení z řetězců je většinou "trendy" jen chvíli a pak zas přijde něco jiného.
Foto: archiv Barbory Tlusté
Co podle vás Češi v souvislosti s textilním průmyslem a zero waste stylem života neumí? Jaký nejčastější nešvar nebo nevědomost u nás panuje?
Myslím, že si pořád málo uvědomuje me, za jakých podmínek bylo oblečení z módních řetězců vyrobeno a že peníze nedáváme za kvalitu, ale jen za tu značku na cedulce, která ale ve výsledku vlastně nic neznamená. A už vůbec ne kvalitu.
S přicházejícím létem většina z nás přistoupí k selekci šatník u . Jak se kousků, které vyřadíme, nejlépe zbavit? Měla byste i konkrétní tipy?
V Česku se teď rozmohla skvělá věc, a to pořádání tzv. swapů. Jsou to akce, na které přinesete oblečení, které už nebudete nosit, a můžete ho vyměnit za jiné, nebo prostě jen nechat k dispozici ostatním. Případně ho můžete prodat na nějakém bleším trhu - pravidelně se pořádá třeba Dobrá Karma, nebo ho můžete nabídnou na facebooku ve skupině Zero Waste kolotoč, kde je ale zakázané chtít za věci peníze. Buď věci darujete zdarma a nebo formou výměny. Třeba šaty za domácí vajíčka.
Foto: archiv Barbory Tlusté
Měla byste nějaké vlastní oblíbené tipy, jak využít staré oblečení, které už nebudete nosit?
Já osobně oblečení a také hračky nosím do azylových domů pro matky s dětmi a nebo rozdám mezi kamarády.
Trendem je také upcyklace, píšete také o ní ve své knize Bez obalu . Ale nehodí se pro každého, je to tak? Jak i takovou kategorií lidí, kteří neinklinují k vlastní tvorbě, motivovat k upcyklaci?
A to je právě to. Já bych hlavně nikoho nenutila do něčeho, co ho nebaví. Možná v ás to překvapí, ale zrovna já sama jsem anti upcyklační typ. Nemám na to dostatek trpělivosti. Upcyklace je ale skvělá věc - ze starých triček si můžete ušít třeba tašky na nákupy. A já mám kolem sebe naštěstí spoustu zručných kamarádek, které mi s tím pomohou, tedy tím myslím, že mi to vyrobí. Takže pokud víte, že by vás upcyklace nebavila, nelámejte to přes koleno. Delegujte to na někoho, komu to bude činit radost a nebo to vyřešte právě darováním či výměnou. To co už neposlouží vám, může být pro někoho jiného poklad.
Jde vlastně ruku v ruce trend zero waste a upcyklace s touhou sledovat módní trendy a podřizovat tomu i vlastní šatník?
Myslím, že to klidně může jít dohromady. Člověk hned nemusí být radikální. Ke změnám může dojít pomalu a postupně. Pokud se někdo nechce vzdát tzv. rychlé módy a nákupům ve velkých řetězcích, určitě bych začala tím, že začnu u toho více přemýšlet, než si něco koupím. Opravdu to potřebuju? Bude mi to dělat radost déle než týden? Nenakupovat ve spěchu, udělat si na to čas.