Upcykluje tenisky jako módní hit.
Foto: @TNY.3
Stylová brněnská designérka Tran Ngoc Yen vystupuje pod módní značkou TNY3. Doposud navrhovala kabelky a doplňky, které jsou čím dál tím žádanější, ale v současnosti rozšířila se soustředí na nový projekt upcyklaceový - kreativně přetváří tenisky dává jim nový život.
Jak to všechno začalo?
Už odmalička jsem tvořila, od oblečení pro panenky po papírové domky,. Pak mne babička naučila šít. Studovala jsem produktový design tady v Brně. Předtím jsem chodila do výtvarných kroužků a vyzkoušela si všechno možné. Vždycky jsem dělala věci na sebe. Hrozně mě bavilo, že jsem to mohla nosit nebo to někomu ukázat.
Jak začal tvůj úspěch s taškami?
S taškami to začalo tak, že to byl úkol do školy. Měli jsme zadání vytvořit dražitelný doplněk pro studentský neziskový projket Fashion event DOTEK. Pak mi začali psát lidi, nejdřív nejbližší kámošky a potom cizí lidi, většinou na instagramu. Potom mě oslovily obchody v Praze: první bylo Jakoby&Friends, potom Dark Concept Store a tak dále. Teď si chci co nejdřív zařídit e-shop, takže na tom už pomalu pracuji.
Kde vidíš úskalí své práce?
Všechno přišlo hezky postupně, asi jsem měla štěstí. Ale nejtěžší je na tom asi ta propagace, aby se o tom zákazníci nějakým způsobem dozvěděli. Docela dost mi pomohly sociální sítě.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Kdy jsi dostala svou první nabídku?
První oficiální zkušenost byla pro Wolf Gang. Dělala jsem jim čtyři páry obuvi na letošní přehlídku 2020. To byly dvoje bílé sandály a dvoje tenisky.
Jaké materiály nejraději používáš?
Já je hrozně střídám, protože ráda objevuji nové. Ale nejlíp se mi zatím pracovalo s kůží, kterou jsem používala hlavně na tašky.
Co tě na tvé práci nejvíc baví?
Spíš vytvářím produkty s tím, že chci, aby je člověk nosil, měl z nich dobrý pocit nebo mu dobře sloužily. Mám největší radost, když se to tomu člověku líbí a nosí to.
Foto: @TNY.3
Spolupracuješ s někým na výrobě doplňků?
Tašky vyrábím sama, neplánuji to posílat do výroby. Chci, aby mi všechno prošlo vlastníma rukama. Měla jsem i spolupráce s dalšími designéry, například že mi malovali na tašky. To byly ale nárazové spolupráce.
Máš pocit, že se ti vynaložená energie vrací v podobě zájmu od zákazníků?
Zatím je to super v tom, že tašky dělám dva roky a lidi je pořád chtějí, což jsem vůbec nečekala. Nevěděla jsem, že to takhle bude. Mezi sebou si to zákazníci posílají dál, za což jsem velmi vděčná. Zatím jsou všichni spokojení. Jen asi dvakrát se stalo, že se rozbila přezka, ale to jsem samozřejmě ochotná opravit.
Co eko otázka? Odráží se nějak ve tvé tvorbě?
To teď navazuje na můj nový projekt, na který se momentálně soustředím nejvíc. Jde o upcycling sneakerů. Mám rozjednanou spolupráci s Footshopem, protože mi na tom záleží a tato cesta mi dává smysl. Takže jsem se rozhodla, že budu upcyklovat tenisky tím, že jim dám další život. Chci zasahovat i do konstrukce, a to proto, že se kvůli tomu reklamuje veliké množství bot, což možná někteří ani neví. A z materiálu, který zbyde, se snažím udělat menší produkty jako peněženky a kapsičky na řetězy a opasky. Některé mé tašky vznikly také ve spolupráci se studiem Nahaku, které se zaměřuje na práci s odpadem.
Foto: @TNY.3
Jaký je tvůj názor na fast fashion?
Sama se snažím nakupovat co nejméně, protože člověk v této době už má hrozně moc jiných možností. Snažím se něco vytvořit sama nebo si něco koupím v sekáči. Je to vždycky na každém a na jeho zvážení, jestli ty věci potřebuje, jestli se tomu tlaku poddá. Myslím, že člověk může vypadat dobře a nemusí mít nejnovější kousky z obchodů.
Myslíš, že přijdou časy, kdy budou lidi zase nakupovat u lokálních výrobců?
Nevím, jestli nežiji v nějaké své sociální bublině, ale přijde mi, že stále víc lidí – aspoň ty, co znám – si začínají pořizovat designérské kousky a mají toho míň. Už na to začíná vznikat i sociální tlak. Fast fashion začíná mít tím pádem špatnou reputaci a lidi hledají i jiné cesty.
Co bys doporučila mladým návrhářům, kteří chtějí prorazit?
Hlavně je to musí bavit, protože to z těch věcí jde poznat. Poradila bych jim trpělivost a úsilí. Chovat se k lidem tak, jak chceme, aby se lidi chovali k nám. Nejenom skrze tvorbu, ale i celkově. Aby se nebáli, když je nějaká příležitost – aby do toho šli, i když mají obavy. To je to, co mi přineslo nejvíc. Řekla jsem si: teď, nebo nikdy.
Foto: Filip Hlad
| Tran Ngoc Yen |
|
AUTORKA TEXTU: Denisa Katraničová