Hana Kubešová: Z divadelní kostymérny na mola
foto: Viktor Kerbut
HK, to je značka módní návrhářky Hany Kubešové, která tvoří už přes dvanáct let. Kolekce značky HK pulsují divadlem a odvážnými střihy, které v obchodech jen tak nenajdete. Hanka ráda kombinuje vzory a využívá recyklované materiály. Výsledkem jsou unikátní modely, které kdekomu zdvihnou obočí.
Věděla jste už odmalička, že chcete být módní návrhářkou?
Už od dětství jsem si hodně ráda vyráběla oblečení na panenky a pořád jsem něco tvořila a kreslila. Když jsem se měla rozhodnout, kam půjdu na střední školu, tak to bylo jasné. Jsem z Prostějova, kde je známá střední škola designu a módy. Tehdy se zrovna otevíral nový obor - modelovaní a navrhování oděvů.
Jaký byl váš následující krok?
Po maturitě jsem se rozhodla jít do Brna. Hodně se mi líbilo divadlo a hlásila jsem se na herectví, na obor jsem se však nedostala. Šla jsem tedy pracovat alespoň do divadla - za bar. Získala jsem kontakty, a dostala se tak k nabídce šití kostýmů k divadelním představením. Vlastní tvorba mi ale chyběla, protože v divadle se musíte tematicky přizpůsobovat. Tak jsem se začala více zaměřovat i na své vlastní modely.
foto: Barbora Doležalová
Co vaše první vlastní přehlídky?
Nejdříve se hodně podobaly divadlu, protože jsem to prostředí nechtěla úplně opustit. Dostala jsem se do party lidí, kde například někdo dělal hudbu, tak mi s ní pomohl i na přehlídce. Mé známé a kamarádky z okruhu hereček mé přehlídky zase předváděly, tedy je vpodstatě hrály. Měly k tomu vždy i nějaký jednoduchý scénář. Nyní už se ale od dramatického zpracování přehlídek odkláním a zaměřuji se vždy především na oblečení. Předtím vlastně nebylo tak důležité - podobalo se spíše divadelním kostýmům, ale teď mi záleží hlavně na tom, aby byly mé modely nositelné. Něco lehce divadelního se ale přesto ve své tvorbě pokouším zachovat.
Vnímala jste na začátku hodně překážek?
Úplně jsem nad tím nepřemýšlela, byla jsem bohém. Prostě jsem se přestěhovala z Prostějova a něco začala tvořit. Pak přišlo dítě a já zjistila, že pokud chci v oboru něčeho dosáhnout, musím na tom opravdu "máknout".
Pamatujete si svou první zákaznici?
Moje první zkušenost byla, když jsem ještě pracovalav divadelní kostymérně. Šila jsem jedné herečce svatební šaty, které nebyly klasicky bílé. A možná proto si je ode mne tehdy nechala šít, protože věděla, že nedělám klasiku.
Co právě teď vytváříte?
Právě připravuji modely pro focení, které propojíme se šperky od jedné šperkařky z Běloruska. Výsledek bude formou fotografické instalace, která bude hodně divadelní. Pak také chystám zakázku a modely pro pražský obchod Jakoby.
foto: Jakoby
Co vám dodává nejvíc inspirace?
Mám toho spoustu, určitě je to již zmíněné divadlo a dostávají se do toho i různé jiné směry. Já hrozně ráda směry kombinuji. Ať je to indiánský vzor spojený klidně s punkovým stylem, anebo naopak s prvky popu.
Co je podle vás vaším dosud největším úspěchem?
Asi to, že jsem ještě vydržela takhle tvořit a živit se tím. Vytrvalost je velmi důležitá, dohromady se tomu věnuji už 12 let. Mě to strašně baví, takže plánuji i dále pokračovat.
Jaké materiály používáte nejraději?
Nejraději používám bavlnu a viskózu, to je můj hodně oblíbený materiál. Hodně taky recykluji. Je spousta materiálu, který byl použitý, ale dá se dál využít, a to mě baví.
Když se dostáváme k eko módě, jak tvoříte takové modely?
Tvořím nejen z recyklovaného materiálu, někdy koupím i materiál nový. Také se mi stává, že mi někdo zajímavý materiál daruje, něco, co má doma ve skříni léta, a zjistí, že to už nevyužije. Ráda propojuji nové se starým. Například šiji kabát, tak svrchní materiál pořídím nový, ale do toho použiji starší, tzv. upcyklovanou podšívku, která není zničená, přestože už použitá.
Jaká je nejlepší cesta k uvědomělosti?
"Koupit si třeba svůj šicí stroj a začít si šít, pak si bude člověk takových věcí vážit."
Co si myslíte o fast fashion?
Teď se o tom hodně mluví, že je produkce oděvů neúměrně vysoká. Lidé bezmyšlenkovitě nakupují a vyhazují. Jsme přesycení. Přijde mi, že čím dál víc lidí je uvědomělých, ale kdybych se na to podívala z nadhledu, je stále mnoho lidí, kteří nad tím nepřemýšlí. I v mé rodině, sama se s tím setkávám. Maminka i sestra třeba chodí nakupovat hodně a neřeší to. I kdyby deset lidí změnilo svůj přístup, je to dobře.
Jaká je nejlepší cesta k uvědomělosti?
Koupit si třeba svůj šicí stroj a začít si šít, pak si bude člověk takových věcí vážit. Řešíme to už dlouho a mrzí mě, že jsou sice workshopy a akce pro lidi, kteří to také řeší, ale potkávají se tam stále ti samí, včetně mne. Je potřeba, aby se tyto informace víc rozšířily.
Myslíte si, že je Česko dobrá půda pro návrháře?
Určitě se to zlepšuje a lidé jsou k tématu otevřenější. Jak jsme vzpomínaly tu recyklaci, čím dál víc lidí přemýšlí nad tím, že si pořídí výrobek, kterého si pak patřičně váží. Jsou ochotni zaplatit za něj víc peněz, ale mají ho pak o to delší dobu. Je to pro ně takový šperk, nejdou si za týden koupit něco nového. Vznikají i nové akce, které podporují začínající mladé tvůrce nebo i návrháře, kteří už tvoří delší dobu.
Co byste doporučila mladým návrhářům, kteří by chtěli prorazit, ale neví jak?
Když člověk něco chce a jde za tím, tak se mu pak cesta otevírá lépe a správným směrem. Musí na tom ale opravdu dělat a mít to rád. Já mám svou profesi velmi ráda, ale byly i hrozné chvíle a těší mne, že jsem i přesto vytrvala.
foto: Tomáš Gál
Rozhovor vedla: Denisa Katraničová