"Hledám nositelnou módu, která uctívá tradici," říká česká návrhářka.
Foto: archiv Zuzany Osako
Náš seriál "Den s..." si bere za cíl nahlédnout během jednoho dne pod pokličku tvůrčí práce českých designérů, známých či zajímavých osobností ve vztahu k módě a inspirovat tak nejen další tvůrce, ale také podporovat ruční výrobu, která přináší radost, originalitu i potěšení.
Začínáme v Roztokách u Prahy, kam nás do svého ateliéru pozvala návrhářka a ilustrátorka Zuzana Osako, aby nám poodkryla příběh i techniku své tvorby.
Zuzana nás pohostila stylově. Foto: Veronika Vlachová
Láska k rodnému kraji, jihomoravskému Podluží, a pobyt v Japonsku přivedlo před čtyřmi lety návrhářku a ilustrátorku Zuzanu Osako na myšlenku si založit zakázkového krejčovství. Její značka Tradice se od počátku inspiruje původními střihy moravského venkova, kombinuje tradiční prvky s moderním designem a řemeslným zpracováním. A právě přístup a tvorba střihů nás nejvíce zajímala. V našem rozhovoru prozradila, jak samotné střihy, založené na typických krojích moravských regionů, vytváří. A co „tradičního“ v její krejčovské práci zůstává. Přestože už několik let žije v Česku, do Japonska, kde strávila důležitou část svého života, se česká návrhářka symbolicky vrátí příští rok. Svůj nejnovější projekt slavnostního oblečení předvede na úvodním ceremoniálu letní olympiády v Tokiu. Na začátku listopadu také otevře vlastní pop-up shop v pražské Bubenči, ve kterém budou k vidění nejoblíbenější kousky její tvorby.
Zuzana Osako má kousky z vlastní dílny i ve svém šatníku. Foto: @tradice
Foto: archiv Zuzany Osako
Jak moc dodržujete tradiční slovácké motivy a typické znaky ve své krejčovské tvorbě?
Slovácké tradice nechci nijak urazit, proto se snažím se jim nepřibližovat až příliš. Kdybych to dělala, byla by moje práce už zbytečná. Spíš hledám nositelnou módu, která se snaží uctívat tradici. A co z tradičních střihů přebírám, je hlavně požadavek, aby každý kousek slušel všem. To jsou asi tradiční krejčovské prvky, které určitě dodržujeme. Třeba to jsou sámky na sukních, které pak sukni udrží v kolovém tvaru. A co dělám pak já? Můžu si dovolit to, co tradiční sukně nedovoluje - udělám ji krásně přiléhavou přes boky. Moderní žena chce mít oblé boky a přitom i nabíranou sukni, aby jí vynikl útlý pas. S těmito prvky pracujeme pořád dokola. Nejsem totiž příznivcem módy, která by měla šokovat.
Jak vytváříte střihy pro své modely?
V nákresech vycházím z původních lidových oděvů, ale já na ně hned přidávám další doplňky - jako třeba zipy. Tak vypadají moje první skici. Technickou konstrukci střihu bohužel neumím, ale vše důkladně nakreslím, aby mohly moje švadleny podle toho model ušít.
Foto: Veronika Vlachová, archiv Zuzany Osako
Jak jste vlastně přišla na myšlenku, že budete šít modely v tradičním stylu?
To byla kombinace dvou podnětů. Dlouhou dobu jsem žila v zahraničí, kde jsem viděla, jak se přenáší tradiční věci do současnosti. A to tak, aby to bavilo mladé lidi. S čímž souvisel i marketing. To se mi moc líbilo a v Česku mi něco takového chybělo. Tehdy jsem ale vůbec neuvažovala o nějaké vlastní realizaci. Žila jsem v Japonsku a začala jsem jen tak, že jsem třeba pro svou dceru ušila to, co jsem nosila sama jako dítě. Z Česka jsem si vozila pentle a používala je. Když jsem se pak vrátila do Česka, naplno jsem se věnovala ilustraci. Dělala jsem portréty babiček, které chodí v tradičním oděvu. A při portrétování mi samy vyprávěly, co a jak na sobě mají a dokonce si hlídaly, abych jim vše zobrazila správně. A když tomu tak nebylo, trvaly na tom, abych to předělala. Také mi své garderoby ukazovaly. Vzpomínaly, kolik tehdy kroje stály, z jakého roku pochází nebo jak se o ně staraly. Šlo o drahou záležitost. A podle toho se o to také staraly - všechno prokládaly hedvábným papírem. Lidé, kteří byli chudí, si za svůj život nechali ušít luxusní garderóby, které se nikdy nevyhazovaly. A já tento princip přenáším také do Tradice: jeden regionální střih sluší všem, a to bez ohledu na to, zda jde o ženu malou, vysokou, drobnou nebo plnoštíhlou.
A to byl už jen krůček k samotné realizaci?
Přesně tak. V době, kdy jsem portrétovala babičky, jsem byla ve správní radě Jihomoravské komunitní nadace, kde jsem přicházela do styku s kroji. Dostávali jsme je od lidí. Kroje jim zbyly z pozůstalosti a nevěděli, co s nimi, a tak je házeli do černých pytlů a pak do kontejnerů. Jen pro představu: když zemřela babička v tom regionu, zůstalo po ní třeba na 30 kostýmků a doplňků. Nikdo nevěděl co s tím! Dokonce i já mám po své prababičce kroj, ale ten jsem začala sama nosit. Tehdy jsem se potkala s historičkou a etnoložkou Věrou Colledani, která byla zároveň i ředitelkou Muzea vesnického života v Krumvíři na Hanáckém Slovácku. Té se hrozně líbila myšlenka se zabývat původními moravskými kroji a byla ochotná vše se mnou konzultovat. Přivezla mi dokonce kufry s dalšími garderóbami. Od ní jsem i některé střihy převzala. A na podzim 2015 vznikla moje první kolekce, kterou jsem měla původně v plánu prezentovat jen na přehlídce. A nakonec vznikla značka Tradice.
Foto: archiv Zuzany Osako
Jak moc upravujete původní střihy do současné podoby svých modelů?
Třeba u sukně se střih nezměnil vůbec. Pochází z oné první kolekce. A dnes pracuju jen s její délkou. Jediné, co u ní v současné době přibylo, jsou kapsy. Zjistila jsem totiž, že se dají dobře v modelu schovat, aniž by došlo ke zvětšení objemu. U šatů jsme našli jeden střih, který děláme celoplošně, a to buď celopropínací verzi nebo jen s polovičním propínáním. Nedošlo tedy k velkým změnám. Držíme se toho, z čeho ve svém původu vycházím.
Foto: archiv Zuzany Osako
Co považujete za typický znak vaší práce?
Myslím, že v tomto ohledu to je jupka. Ale za ní se nemůžu stavět, protože jsem ji nevymyslela já. Ale lidé na ni hodně reagují, vyptávají se. Jupku nosí hodně Češky žijící v zahraničí, protože to vyvolá dialog, jako odkud jste, co se tam děje, co se tam peče atp. Dá se pak mluvit o hezkých tradičních věcech.
Znamená to pro vás do jisté míry i znovuobjevování vlastních kořenů?
Určitě. Když si můžete vzít na sebe něco, o čem můžete mluvit, není nic krásnějšího.
Foto: archiv Zuzany Osako
Jakých ohlasů se vám především ze Slovácka na vaši tvorbu dostává?
Máme jich hodně a jsou vesměs pozitivní. Udělala jsem i to, že jsme uspořádali přehlídku mých modelů, abych se lidí ze tohoto regionu mohla zeptat, co si o tom myslí. A dopadlo to opravdu dobře. A to jsou tamní babičky hodně kritické, když se jim něco nelíbí. Někdy se ale stane, že se třeba někdo ozve, že by se některé prvky neměly na fotkách míchat. I takový dialog je zajímavý. Ve folklóru je velice pestré, kdo co považuje za správné, za dané. Ráda si názory poslechnu, zjistím víc a nejednou jsem se rozhodla změnit své vnímání některých věcí z úcty k těm, kteří o folklorní odkaz pečují opravdu tradičně.
Foto: Veronika Vlachová
Za dva roky bude folklórní festival Slovácký rok slavit 100 let existence. Půjdete v kroji?
V kroji budu určitě. Teď se dokonce v kroji chystám i na Martinské hody. Mám spoustu krojů poděděných, ale slavnostní nemám žádný. Tak zvažuju, zda si ho pro tuto příležitosti nakonec nepořídit.
Pop-up store Zuzany Osako – Tradice: od 4.11. do 13.12. na adrese Jugoslávských partyzánů 6, Praha 6
#burdastylecz #dens #zuzanaosako #tradice #densezuzanouosako