Cockerel

Foto: Michal Ureš

V sobotu se ve Slovanském domě konal jedinečný Fashion Pop-up store event Toni&Guy DE:CLONE. Cílem akce bylo ukázat, že každý jsme jedinečný. Toni and Guy dal při této příležitosti mladým lidem možnost potkat celou řadu jedinečných designérů a vytvořit si tak osobitý styl od hlavy až k patě. Jedním z nich byla Lenka Kohoutová, která ve své značce Cockerel snoubí plošné barvy, kvalitu a osobitý přístup.

Proč jste se rozhodla spojit s projektem Toni&Guy DE:CLONE?

Myslím, že vizáž s módou jednoznačně souvisí. Účes a make-up, stejně jako doplňky dokáží podpořit daný oděv. Nejvíc mě zajímá móda na denní nošení. S ní by měl korespondovat i účes, který by měl být přirozený, uvolněný, ale rozhodně šik. Dalším důvodem je způsob, jakým má značka Cockerel funguje. Klientka si obvykle vybere konkrétní kus z aktuální kolekce a ten jí vyrobíme na míru, aby byla jedinečná. Při zakázce není od věci se s klientem lépe poznat. Potom můžete snáz doporučit střih, barvu, délky, ale i odvážnost modelu nebo právě naopak, záleží na odvaze a sebevědomí. Chci, aby si každá zákaznice odnesla jedinečný kousek a cítila se v něm maximálně spokojená.

Co je pro vaši práci specifické?

Zaměřuji se hodně na geometrii a linie. Miluji barvy a používám je v celé ploše. Málo kdy pracuji se vzorem nebo s dezénem. Mám ráda čistotu, tvar a kompaktnost outfitu. Obvykle připravuji dvě kolekce ročně a každá z nich má minimálně 12 modelů a alespoň tři barevné varianty. Nenavrhuji jen oblečení. Součástí mých kolekcí jsou i produkty jako vázy, lampy nebo křesla. Na podzim/zimu 2016 bych si ráda sáhla na kůži. Chtěla bych se zaměřit více na doplňky do interiéru a možná to doplnit obuví. Do budoucna bych chtěla přidat i ložní prádlo a bytový textil. Samozřejmě ruku v ruce s oblečením.

Jak jste se k módě a jejímu navrhování vůbec dostala?

Měla jsem celkem jasno už na základní škole. Pocházím z Jizerských hor a už tehdy jsem pokukovala po Liberecké textilce, možná i proto, že moje mamka studovala tamtéž na textilního technologa. V Liberci jsem nakonec vystudovala Střední průmyslovou školu textilní a pokračovala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze obor Oděvní výtvarnictví, kde jsem později působila jako asistent ateliéru Módní tvorby. Dalších několik let jsem navrhovala dámský i pánský denim pro několik konfekčních značek doma i v zahraničí. Spousta lidí si myslí, že na dvou nohavicích a pěti kapsách se toho nedá moc vymyslet, u nás v branži se naopak tvrdí, že každý by měl dělat denim alespoň 5 let, teprve pak je hoden označení “denim designer”. Práce v průmyslu mě naučila hodně, nejen co se týká navrhování, ale také jsem získala pojem o cenotvorbě, rozdílných nárocích klientů z jednotlivých zemí a spoustu obchodních fíglů a dovedností. U každé kolekce, ať už se jedná o průmyslovou nebo mou vlastní tvorbu, je samozřejmě důležité, aby byla esteticky dokonalá, ale musí být také prodejná. I když je nutno podotknout, že v průmyslu jsou mantinely podstatně užší. V případě vlastní tvorby si nastavuji hranice sama. Jsou věci, ze kterých nikdy neslevím, i když tuším, že bych např. při použití cenově dostupnějších materiálů prodala víc kusů. Kvalita a zpracování jsou však charakteristikou mého oblečení, proto od nich nikdy neustoupím. Řídím se heslem lepší méně a kvalitně, než hromadu hadrů za málo peněz.

Odkud berete látky?

Ráda bych pracovala s materiály tkanými a pletenými pouze v Čechách, ale problém je, že celá řada fabrik u nás zkrachovala. Z té hrstky, co tu zbyla, spolupracuji (např. s Miletou Hořice). Zbytek, zejména vlnu a hedvábí, objednávám z Itálie. Nabízejí přírodní materiály s nejrůznější povrchovou úpravou a samozřejmě v široké barevné škále, která u nás není dostupná a barvy jsou pro Cockerel zásadní. Vždy, když přijde metráž, je to radost, pastva pro oko, něha na dotek.

Kde hledáte inspiraci pro svou tvorbu?

Inspiraci hledám všude kolem sebe. Nejvíc asi v jednoduchých a obyčejných věcech každodenního života. Třeba má druhá kolekce byla inspirována plastovými přepravkami, které se používají v obchodech na maso, zeleninu a pečivo. Jsou tak krásně barevné a mají po stranách průřezy v různých geometrických tvarech. Použila jsem jejich tvarosloví a linie na tvorbu sítotisku a plizovaných sukní.

 Foto: www.cockerel.cz, Spring Summer collection 2016, GOLD & SILVER & BRONZE

Pro koho je vaše značka určena?

Mým cílem a přáním je naučit ženy, aby u některých vybraných kusů oděvů investovaly do kvality. Je fajn mít v šatníku alespoň jeden nebo dva kabáty střihnuté přímo na vás, stejně jako ručně šité boty, které vám vydrží několik sezón. To pak samozřejmě doplníte celou řadou jednosezónních triček a doplňků, které vám nezruinují rozpočet. Na fotografiích mých kolekcí můžete často vidět ženy, které sice nejsou profesionální modelky, ale jsou bezesporu krásné. Navíc jsou uznávanými umělkyněmi, designérkami, herečkami, sklářkami nebo třeba fotografkami. Všechny jsou výborné ve svém oboru a často nominované na ceny, které potvrzují jejich um a hlavně jsou spokojené, že dělají práci, která je baví. A přesně pro tento druh ženy je moje značka určena.

Kde se dá oblečení značky Cockerel koupit?

V letošním roce plánuji zprovoznit e-shop, kde by byly k dostání kusy méně náročné na zkoušení. Jinak se budu soustředit hlavně na novou kolekci a samozřejmě na šití zakázku. Vlastní kamenný obchod zatím neplánuji, ale čert nikdy nespí.

Co byste vzkázala mladým slečnám, které by se rády staly módními návrhářkami?

Určitě bych jim chtěla vzkázat, jestli máte sen, ať už je jakýkoliv, jděte si za ním. I když je to občas těžké a možná nakonec nedojdete tam, kam jste měly namířeno, je to právě cesta, která vám dodá spoustu zkušeností a možná vás nasměruje na dráhu, o které jste ani nesnily. Jinak oděvní průmysl nabízí opravdu širokou škálu možností, není to jen o navrhování vlastních věcí. Vypracovat se v některé konkrétní specializaci, třeba jako je kreslíř, střihač, stylista nebo technolog, se rozhodně cení. U nás to zatím ne moc rozšířené, ale je dobré být připraven.