Rozhovor s vítězkou nultého ročníku festivalu šití Evifest
Seriál rozhovorů s českými návrháři vznikl díky spolupráci s Evou Krestovou, majitelkou firmy Evi-látky. Na otázky Ilony Nebřenské však tentokrát odpovídá vítězka nultého ročníku festivalu šití Evifest Gabriela Krajňáková.
Gábi, interview s tebou bude opravdu hodně speciální, jelikož nepatříš do dlouhé řady návrhářů, se kterými na tomto místě dělám běžně rozhovory. Jaké je tvoje oficiální zaměstnání?
Já jsem fundraser. Dělám v zemědělské firmě a pro její projekty získávám peníze z Evropské Unie. Jednodušeji řečeno, když stavíme nový kravín, já jsem ta, která na to sežene finance.
Tak abychom to dlouho netajily… Ty jsi vítězkou 0. ročníku Festivalu šití – evifest, který se pod záštitou Evi-látek, časopisu Burda Style a Czech Fashion Councilu konal od února do května. Čekala jsi, že uspěješ, a to dokonce na místě nejvyšším?
Já jsem ani nečekala, že se dostanu z více než 40 modelů do finálové desítky! Vůbec jsem si nevěřila. Bylo to pro mě obrovské překvapení.
Jak se vlastně dostane takový fundraser k domácímu šití?
Obvyklou cestou naší generace – šila mi maminka. Dřív toho moc nebylo, takže všechno šila podle Burdy, navíc byla samoživitelka. Chytlo to i mě samotnou a tajně jsem si také začala šít. Když se to dozvěděla maminka, trochu mi vyčinila, že je to strašný, a že tohle nemůžu nosit. To mě odradilo. Znovu jsem se k tomu dostala asi před pěti lety. Hlavně když jsem objevila Evi-látky a zjistila, že je z čeho šít… Dost jsem se naučila podle Burdy a jejich kurzů šití. Před pár lety jsem si dokonce podle těchto kurzů ušila sako.
Šiješ pro sebe i pro rodinu. Kolik procent tvého šatníku je ušito na míru?
Kromě sebe šiju pro své tři děti. Manžel to odmítá nosit. Určitě už tak 20 až 30 procent věcí v šatníku mám díky své vlastní výrobě. Samozřejmě by bylo snazší kupovat si věci v konfekci, ale šití je ohromně vzrušující. Každému se určitě líbí mít na sobě něco originálního, něco, co jiný nemá. A ještě se potom můžete pochlubit tím, že jste si to vyrobili sami.
Podle čeho ses rozhodla k realizaci svého modelu, pominu-li splnění soutěžních podmínek festivalu?
Dlouho jsem sledovala, jaké jsou trendy. Dívala jsem se na internet na světové přehlídky, na facebookovém profilu festivalu jsem se inspirovala fotografiemi a videi. Potom jsem si udělala na hodinu volno a šla do Evi-látek. Chtěla jsem, aby mě nějaký materiál sám oslovil a věřila jsem, že mě model napadne přímo na místě. V obchodě jsem objevila krásný atlas a hned jsem věděla, že z toho musí být široké kalhoty. K tomu jsem dokoupila ještě hedvábí a pak už to šlo samo.
Jak dlouho ti trvalo model vytvořit?
Ušila jsem předtím tři halenky, ale až ta poslední byla ta správná. Pak jsem ještě vyráběla kabelku, která měla na začátku také vypadat trochu jinak. Myslím, že celkový čas byl asi měsíc.
Jednou z festivalových podmínek byla i kvalita prezentace modelu. Podle čeho jsi zvolila právě nádražní lokaci a koho jsi oslovila jako fotografa?
Oslovila jsem profesionální fotografku Lucii Píseckou, se kterou jsem spolupracovala již v minulosti. Lokaci nádraží jsem si vybrala proto, že jsem cítila, že se k modelu hodí. Barvy vagonů ladí s barvami samotného modelu.
Vyhrála jsi nákupní voucher do Evi-látek v hodnotě 5000 Kč, celoroční předplatné časopisu Burda Style a lístky na módní akce pořádané Czech Fashion Councilem. Vzhledem k tomu, že jsem z Evi-látek, musím se zeptat, už jsi u nás byla?
Část voucheru už jsem utratila a druhou část jsem si nechala na konec července na novou kolekci. Zřejmě si ušiju nějaký zimní kabátek.
