Všestranně talentovaná módní umělkyně
Foto: Karel Losenický
Seriál rozhovorů s osobnostmi české módy vznikl díky spolupráci s Evou Krestovou, majitelkou firmy evi-látky. Na otázky Ilony Nebřenské odpovídá Olo Křížová.
Když bych chtěla v krátkosti představit pole tvé působnosti, musela bych zmínit hned několik zaměstnání: přední česká stylistka, modelka, choreografka, podporovatelka českých návrhářů...
Pokud bych měla být konkrétní, je toho ještě o trochu víc, ale v současné době jsem naprosto jednoznačně zaměřena na činnost Czech Fashion Council. Jedná se o neziskovou organizaci, jejímž hlavním cílem je propojovat jednotlivé sféry módního průmyslu a získávat co nejvíce informací nejen od designérů, ale i od všech lidí, kteří v něm pracují. Dále pak spojovat tyto segmenty, dávat dohromady věci a lidi, kteří by se pojit měli. Umožňovat jim setkání, poznat něco nového nebo se jakkoliv prezentovat.
Vyrostla jsi v umělecké rodině a odmalička jsi chtěla být návrhářkou. Později tě ale cesta zavedla spíš na druhou stranu...
Vystudovala jsem pletařinu v Brně, ale v době, kdy jsem ukončovala studium, zrovna téměř všechny pletárny krachovaly. Tehdy mě ale vítr zavál jiným směrem, takže jsem u toho nezůstala.
Foto: Karel Losenický
Co se stalo?
Jsem člověk přijímající výzvy. Odešla jsem od textilu a od tvorby, ale zůstala jsem v oboru. Pracovala jsem jako modelka v Asii a Evropě. Díky tomu jsem se naučila a pochopila celý proces. Už od začátku jsem chtěla být u věci i jinak než jen jako modelka. Začala jsem sama organizovat malé akce, dostala jsem se k práci v designovém magazínu, kde jsem dělala kompozice dekoru, což v té době v Čechách skoro nikdo nedělal. Všechno jsem to měla moc ráda a naplňovalo mě to. Ať to je choreografie, performance nebo styling, neustále pracuji se stejnými atributy – skládám obraz, a to mě nesmírně baví.
Proč tě vlastně móda tolik vzrušuje?
Nepotřebuji malovat, neskládám hudbu, ale pro vyjádření mého názoru používám módu. Oděv je mi blízký, ráda se ho dotýkám a prociťuji ho v rukách. Když dlouho netvořím, tenhle pocit mi chybí. Odmalička jsem něco dělala, byla jsem zvyklá dotýkat se věcí, materiálů. Někdo má štětec, někdo hudební nástroj a já mám textil, příze, oděv i fotku.
Věnuješ se také takzvanému „fittingu“. Co to v módě znamená?
Je to vlastně „rozhazování“ jednotlivých modelů z kolekce na modelky. To každý neumí. Netvrdím, že jsem génius, ale mám pro to cit. Chci, aby každý model vypadal skvěle a modelka se cítila co nejlépe. Když je dobře udělaný fitting, přehlídka je perfektní. Když se to jen tak ledabyle rozhodí, nemá to „koule“. Ono se řekne, že takovou práci nejlépe udělá sám návrhář, ale když fittuje přehlídku a má před sebou třeba 20 modelek, které vidí poprvé nebo je zná jen zběžně, nemusí v té rychlosti správně určit pořadí. V tu chvíli jsem tu já a stávám se prostředníkem mezi ním, jeho kolekcí a modelkou. Já ty holky znám, vím, jaké jsou jejich přednosti a jsem si vědoma i některých jejich nedostatků. On by na to později možná přišel sám, ale je to ztráta času. Je příliš zaměřený na svoji představu o kolekci a někdy nevidí nejlepší cestu, která se mu nabízí. Dokážu mu dřív ukázat, který model na kterou holku spíš sedí.
